Nes si svůj oheň!

Dneska mi skončily prázdniny. Jako pracovník ve školství jsem měl celé krásné dva měsíce. Těšil jsem se na léto už od března a nemohl se ho dočkat. Dostal jsem do užívání krásný objekt bývalého mlýna s vypuštěným a zarostlým rybníkem, z jedné poloviny obklopený lesem a lukami, z druhé objatý několika starými staveními. Hvězdy jsou tu na dosah ruky, sousedů jako prstů na rukách a jen jeden z těch původních domů je obydlen stálými obyvateli. Je tu ráj, rána prozvoněná ptačím zpěvem, poledna v třaslavém tanci slunečních paprsků a večery s mávajícími stromy. Od prvního okamžiku jsem nevěděl, že je to TO místo, ale díky jarní karanténě jsem měl čas TO místo objevit, osahat, nacítít, prošmejdit. Zjistil jsem (s pomocí mých dětí), že je to prostor nesmírně kreativní. Mikrovesmír v Universu! Vše je tu a je to na dosah a k okamžitému použití. Je to prostor pro děti! Obrovský dům plný schovávaček, půda ve stodole, rybník (zatím stále nenapuštěný) plný žab, les překypující terénními nerovnostmi a suchými větvemi s úkryty, chladivý potok nutně potřebující lávky a mosty (zatím děti postavily 4), mýtina mezi stromy stvořená pro naše tee pee a wigwamy, louka s hlídacím / houpacím / lezecím / chránícím stoletým dubem...

Děti mě provedly naším mikrokosmem a rozsvěcovaly jednu hvězdu po druhé. Naučily mě dívat se. Viděl jsem to! Fascinující dětský svět neomezených možností a dobrodružství. Tak jsem se rozhodl uspořádat dva letní tábory s jasným záměrem: HRA a SVOBODA. Konečně jsem mohl udělat volnou jízdu inspirovanou Peterem Grayem! Summerhill a Sudbury na našem mlýně. Dělat věci jinak a lépe, s respektem k dětem. Opustili jsme role lektorů a asistentů a učili se být průvodci, kteří "drží prostor". Snažili jsme se co nejméně zasahovat do fungování smečky (skauti a sportovci tomuto útvaru říkají oddíl) a nechali děti žít v bezpečném prostoru. Koncept byl založen na nabídce aktivit, ale naprosté dobrovolnosti. Jediný povinný termín byl večerní poradní kruh, kde jsme řešili vše, co bylo důležité: od programu až po rovnání sporů či nepříjemných pocitů. Bylo neuvěřitelné, jak si děti dokázaly vyřešit vše potřebné!

Abych se dobral tomu, co hlásá nadpis. Jednou z aktivit našeho táboření bylo naučit se rozdělávat oheň. Primitivní dovednost, kterou v dnešní době většina lidí neumí. Ukázal jsem těm dětem, které měly zájem, jak se to dělá a odešel. Za několik dní už každé ráno hořel na tábořišti oheň, potom si děti rozdělaly více ohňů a pekly si na nich obilné placky. Naučily se to mezi sebou, v rámci hry, bez vedení dospělých. Svobodná hra. Přeji všem dětem, aby měly šanci umět zažehnou svůj oheň, svoji vnitřní sílu a měly ji stále v srdci. 

Howgh

Jezevec